Dana Jakoubková | Pátek, 03. březen 2023 |
Troufli byste si udělat koupelnu celou ze dřeva? I dřevěný sprcháč? Architekti z atelieru Mork-Ulnes to vyzkoušeli a prý to funguje dobře. V chatě Skigard navíc předestilovali historické znalosti a techniky z tradičních staveb a vtiskli jí tím silné emocionální pouto s prostředím. Je vidět, že když architekt navrhuje dům pro sebe, může si dovolit být laboratoří nápadů, pohárem invence, posouvat hranice a experimentovat v návrhové i materiálové strategii, na kterou by běžný klient nemusel mít chuť ani odvahu.
Chata má pravidelný půdorys s místnostmi poskládanými v řadě za sebou. Hlavní vstup do domu je přes oboustranně otevřený portál, který rámuje výhled do údolí. Po obou stranách portálu jsou dveře, které vedou do hlavní budovy na jedné straně a do apartmá pro hosty na straně druhé.
Na čtvrtiny rozštípená, tři metry dlouhá kulatina s kůrou (v norštině skigard), kterou norští farmáři tradičně používají na oplocení, neslouží ani tak jako ochranná fasáda, nýbrž jako maskovací prvek chaty v horském terénu s nízkým porostem. Hrubost a barva fasády odkazuje na venkovskou architekturu, v létě dává stavbě propustku do okolní vegetace a opticky rozbíjí délku a plochost stavby.
V zimě, když jsou mezery ve fasádě zafoukané sněhem, celý dům „změkne" a má větší šanci se ztratit v bílých peřinách. Stejnou službu odvádí i vegetační střecha porostlá travou a lišejníkem. Odkazuje na tradiční drnové střechy, běžné na venkovských skandinávských domech až do konce 19. století. Jako jeden z mála materiálů povolených v chráněné krajině pro střechy (kromě břidlice a dřeva) se tráva pohybuje s větrem a pomáhá změkčit přímočarou geometrii chaty.
Pro zachování intimity je chata po celé délce rozčleněna do čtyř menších zón, ale vizuálně a fyzicky zůstává prostor otevřený. Hned za dveřmi je takzvaná mokrá místnost, kde se odkládají mokré svršky a boty. Následuje úzká chodba s dětskými pokoji a koupelnou po stranách a za nimi se už otevírá na obě strany šest metrů široké prosklení hlavního obytného prostoru s kuchyní a jídelnou.
S takovým množstvím skla v domě není téměř nikdy během dne třeba svítit. Zatímco zvenčí je střecha téměř plochá, uvnitř budí krov dojem, že je šikmá. Je to ale jen tesařsky šikovně zpracovaná iluze, kterou ještě podporuje komolý světlík v nejvrchnější části každé zóny.
Pravidelný rastr pětačtyřiceti vertikálních nosníků z křížem vrtveného dřeva (CLT) zvedá chatu půldruhého metru nad zem jako účinný způsob, jak se vypořádat s vysokými sněhovými závějemi bez nutnosti použít lopatu. Není to však důvod jediný.
Vyzdvihnutím stavby nad terén se vyhnuli zemním pracím a konvenčním základům, které by mohly porušit kořenový systém stromů, získali více světla i lepší výhled a umožnili trávě pod chatou dál růst. Radost z toho mají i volně pasoucí se ovce, kterým poskytuje tráva potravu a dům přístřeší před nepřízní počasí a sluncem – tradiční aspekt starých norských domů.
Pozoruhodným rysem domu je dřevo na každém milimetru povrchů. Nekonvenční drsnost a roztřepenost venkovního obkladu je protiváhou k homogennímu vzhledu interiéru s hladkými borovicovými palubkami na podlaze i stěnách a borovicovou biodeskou na nábytku.
Dokonce i stěny sprchy, splachovací tlačítka toalety, ventilační mřížky nebo madlo lednice – to všechno je čistě dřevěné. A sauna samozřejmě; jen zde je použita osika. Tento nezvyklý koncept nabízí jen málo rušivých vlivů, které by odvedly oči od přírody venku. Celodřevěná materialita také nabízí jedinečné čichové kvality.
Technické parametry
- Architektonický návrh: Mork-Ulnes Architects, www.morkulnes.com
- Konstrukční systém: masivní panely CLT
- Tloušťka stěny: 20 cm
- Užitná plocha: 144 m2
- Lokalita: Kvitfjell 973 m n. m., Fåvang, Norsko
Tento článek vyšel v časopisu DŘEVO&stavby 1/2023
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 99 Kč